Název plemene se odvíjí os státu, ve kterém bylo poprvé spatřeno a popsáno. Jedná se o Americký stát Maine, kde se pravděpodobně původní divoká kočičí populace smísila buď s Tureckou angorou, nebo Norskou lesní kočkou. To, která z verzí je pravdivá, se dosud nepodařilo spolehlivě prokázat. Přídomek mývalí potom vznikl díky podobnosti ocasu příslušníků rasy s ocasem mývala. I zde ale existuje druhá varianta – že přídomek, v angličtině coon, byl vybrán na počest britského mořeplavce Charlese Coona.
Typickým znakem plemene je mimořádná velikost, do které plně dorůstá často až třetím nebo čtvrtým rokem. Kocouři nezřídka váží kolem deseti kilogramů, kastráti mohou mít dokonce až o dvě kila více. Naopak samice bývají o dvě až tři kila lehčí. Po velikosti je druhým charakteristickým rysem ocas, který bývá stejně dlouhý jako tělo, a hodně huňatý. Jako identifikační znak potom slouží typický vzhled uší, které jsou velké, špičaté a zakončené štětinkami.
Kromě vzhledu se toto plemeno od jiných odlišuje i chováním. Jeho příslušníci bývají velmi afinní vůči lidem, často tedy chování může připomínat spíše psa, než kočku. Snadno se učí přijít na zavolání, a s lidmi dokáží trávit spoustu času. Na druhou stranu se ale nejedná o zvířata závislá. Podobně to platí i o vztahu k jiným domácím mazlíčkům.
Temperamentem bývají kočky klidné, inteligentní, a zpravidla si zachovávají hravost až do vysokého věku. Většinou se i rády mazlí, nebo nechají nosit v náručí. Zároveň jsou ale i výbornými lovci, proto dům hravě zbaví myší. Hra na lov tedy bude jejich nejoblíbenější hrou.
Zajímavostí je potom fakt, že velká část koček pije vodu pomocí naběračky, kterou si vytvoří tlapkou, a pokud ne, alespoň vodu tlapkou před napitím párkrát otestuje. Některé dokonce rády plavou, což u koček vídáváme jen velmi zřídka.
