Ani já už si nepamatuji, ke kterému pořadu tahle úvodní písnička byla. Asi už jsme starý až moc. Faktem je to, že v ZOO by se na bradě rozhodně nemělo lechtat vůbec nic a nikdo. Já bych o tom mohl napsat knihu a to barevnou. Můžete psát všude na klece a na cestičky a na stromy, prostě všude nesahat a nekrmit a vždy se najde trouba, který to poruší. Nevím, zda je to v genech, nebo proč to lid dělají. U dětí se to dá ještě jakž takž pochopit, ale jejich rodiče by za to měli dostat do zubů. Jenže oni to ještě někteří podporují, a tak se jen můžeme dočíst, jaké utrpení nějaký hňup zvířeti připravil tím, že mu dal sežrat něco, co ono nesmí, protože to jeho tělo nezvládne.
Lidé vůbec pokoušejí zvířata a pak se diví, jak to dopadlo. V ZOO Ostrava se před dávnými léty udál případ, kdy ožralý havíř chtěl podráždit ledního medvěda, a tak se chytil za takové ty ozubené šprušle co jsou sklopené směrem do výběhu. Jenže se neudržel a slítnul dolů. Všechny noviny pak psaly, jak jej medvěd napadl a rozsápal. Ona to ale nebyla zase až taková pravda. Ten medvěd nevěděl, co se děje. Jen prostě viděl kořist a jeho přirozený pud mu velel, aby si ji odtáhl do doupěte. Dělal jen to, co dělá běžně ve volní přírodě a synka si tahal k sobě do skrýše. Nemá smysl popisovat co z nebožáka zůstalo. Ale zavinil si to sám.
Zvíře je poslušno zákonů přírody a svého instinktu.
Debaty o zoologických zahradách, totiž zda jsou v pořádku či ne, ponecháme stranou. Lidé se dělí na dva tábory. Jedni jsou určitě pro, ať již z jakýchkoli důvodů, a ti druzí jsou proti. Těžko hodnotit jejich hledisko. Na jedné straně mají v něčem pravdu, na straně druhé, mají pravdu také jejich odpůrci.
Člověk je pánem této planety. Bohužel. Jen on a nikdo jiný rozhodne o osudu tisíců a milionů zvířat, která zde jsou. Nedá se než doufat, že to bude k jejich prospěchu. Nebo ještě lépe, ke prospěchu společnému.